Věcná práva – zákon dbá na jistoty majitele

4 minuty čtení

Nový občanský zákoník definuje problematiku věcných práv. Věcná práva jsou v něm přesně specifikována. Není tudíž možné sjednat věcné právo, které zákon přímo nevyjmenoval. K tomu je potřeba se řídit přesnými zákonnými ustanoveními.

„Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu odpovědný.“ Tak zní definice držby vlastnického práva dle nového občanského zákoníku.

Tady platí, že vlastník movité či nemovité věci se za určitých okolností stává jejím vlastníkem a takový vlastník může s věcí nakládat a zapsat ji do veřejného seznamu.

Je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání, stejně tak i omezení užívání věci případnými spoluvlastníky.

Nikdo nemůže věc zcizit bez souhlasu vlastníka, omezit, ztížit její používání nebo s ní nakládat proti vůli majitele. Změnu věcných práv může nařídit soud. Občas však musí vlastník strpět zásahy, které zákon vyjmenovává, třeba domovní prohlídku Policie, kterou nařídí soud. 

Patent

K myšlence, technologickému postupu nebo literárnímu dílu rovněž existují věcná práva. Nehmotné statky může vlastnit konkrétní osoba a za zákonných podmínek je registrovat. U literárních děl je takovou registrací de facto publikování, i když samotné vlastnictví vzniká již vytvořením díla.

U nápadů a postupů bývá obtížné dokázat, kdo dostal daný nápad jako první. Proto existují patentové úřady a tam platí, že kdo se zaregistruje první, ten získá k patentu věcné právo. Může tedy patent prodávat, pronajímat nebo sám využívat na základě smlouvy o dílo.

Různé druhy věcných práv

Věcných práv je velké množství. Není jím jen samotné vlastnictví. Nýbrž také odvozená práva a omezení vlastnického práva. Vlastnictví k nemovitosti nebo movité věci může mít podobu spoluvlastnictví, bytového podílu nebo přidaného spoluvlastnictví.

Vlastnit lze také práva k cizím věcem. Tím jsou namátkou věcná břemena. Právo projet přes sousedův pozemek na svůj je podstatným právem. Některá věcná břemena mají hmotnou povahu. Majitel musí tolerovat kupříkladu část cizího domu na svém pozemku nebo rozvodnou desku dodavatele elektřiny.  

Nový občanský zákoník k omezení vlastnických práv přímo říká, že: „Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat.“

Náhrada za poškození věcí musí být přímo úměrná hodnotě zničeného majetku, přičemž velkou roli hraje i symbolická osobní hodnota poškozených věcí a poškozený tak má nárok na citovou újmu.

Zvláštní práva

Jak je patrné, věcných práv je mnoho. Při nakládání s věcí se tak může mnohý dopustit řady chyb. Příkladem je zadržovací právo. Pokud někdo například nevrátí dluh, má věřitel právo zadržet jeho věc, kterou má u sebe. Nesmí však věc dostat do své moci lstí nebo fintou. Stejně tak musí být zadržení věci adekvátní pohledávce.

Dle nového občanského zákoníku: „Způsobila-li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník pozemku zadržet, dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu majetkové újmy.“

Vyvlastnění a omezení vlastnického práva

Ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu lze na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc, pokud účelu nelze dosáhnout jinak. Za použití věci v těchto případech majiteli náleží peněžitá odměna, pokud se obě strany nedohodnou jinak.

Přivlastnění a nález

Otázka nalezení a ponechání si nálezu je rovněž přesně specifikována v novém občanském zákoníku. Zákon neumožňuje ponechat si vše, co kdo nalezne. To se týká movitých i nemovitých věcí, a také zvířat, ztrát a nálezů.

Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří. Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.

Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě. Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá nebo nehledá ve snaze je znovu zajmout. 

Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná. Kdo věc najde, nesmí ji bez dalšího považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji. Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.

Nelze-li poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce věc provozovateli těchto zařízení.

Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, náleží nálezci nálezné podle slušného uvážení.

Poslední aktualizace: 27. 01. 2023