Proč se platí víc, než se vydělá?

7 minut čtení

Ve Francii nyní bohatí se jměním kolem 35 milionů platí daňovou přirážku z majetku. O nesmyslnosti daně se vedou různé diskuze. Přitom tato daň existuje v podstatě dávno. Milionářská daň je prostě jedna z nepřímých daní.

Nepřímé daně

Nepřímé daně jsou daně uvalené na zboží a služby, které podniky a jednotlivci nakupují, a nikoli daně z příjmu. Účelem těchto daní je zvýšit státní příjmy a zároveň nepřímo kontrolovat chování těch, kteří je platí. Nepřímé daně jsou běžně spojovány s daní z obratu, mohou však zahrnovat i cla, poplatky a další typy daní.

Daně z prodeje jsou obvykle uvaleny na spotřební zboží, jako je benzín, potraviny a oblečení; spotřební daně na automobily a jiná motorová vozidla; cla na dovážené výrobky a řada dalších daní. Obecně platí, že výše nepřímé daně závisí na druhu nakupovaného zboží a na místě nákupu. Na luxusní zboží může být uvalena vyšší sazba daně z prodeje než na zboží základní potřeby.

Nepřímé daně mohou být výhodné jak pro stát, tak pro daňové poplatníky. Pro vládu mohou být důležitým zdrojem příjmů, které pomáhají financovat různé veřejné služby a programy. Pro daňové poplatníky může systém nepřímých daní motivovat k žádoucímu chování, například k nákupu výrobků a služeb místní výroby, což může podpořit ekonomiku.

Zároveň mohou být nepřímé daně vysoce regresivní, což znamená, že je v poměru k celkovým příjmům nesou neúměrně vysoké domácnosti s nižšími příjmy. Mohou být také obtížně spravovatelné, protože zahrnují složité nuance daňového zákona a výjimky, které mohou vést ke zvýšeným nákladům na dodržování předpisů.

Vzhledem k těmto skutečnostem by vlády měly při navrhování svých daňových systémů pečlivě zvážit dopad nepřímých daní na své občany. Měly by také zvážit, jak lze příjmy z nepřímých daní využít ke zlepšení ekonomiky a života občanů. Kromě toho by tvůrci politik měli zajistit, aby finanční zátěž těchto daní byla spravedlivě rozdělena mezi obyvatelstvo.

Stát má nepřímé daně rád

Právě zdanění bez ohledu na příjmy je pro stát důležité a mnoho zemí na tento systém postupně přechází. Vždyť například DPH byla zpočátku jen podpůrná součást rozpočtu a dnes je jeho základem. Kde jsou časy, kdy DPH bylo jen několik procent nebo se vztahovalo jen na některé zboží.

• V ČR máme nejvyšší v EU sníženou sazbu DPH – 15 %
• Dále v ČR máme velice vysokou základní sazbu – 21 %

Pětina každého zboží putuje do státní pokladny. K tomu stát zavedl DPH také na služby. Téměř jakákoliv lidská činnost znamená díky DPH odvod do státního rozpočtu.

Majetkové daně

Nejčastějšími nepřímými daněmi jsou majetkové daně. Například daň z nemovitosti také nezávisí na příjmu. Za svůj byt se musí platit, i když jej sama dotyčná osoba využívá. Stejně tak je to s chatou nebo chalupou. Tato daň je pravidelná a vychází z ceny majetku a je tedy obdobou milionářské daně.

Není ničím jiným, než postihem za majetek. Aby vypadala lépe, tak jde do rozpočtu obcí, které se starají o údržbu silnic, kanalizací a další služby.

Daň z nemovitosti může být pro majitele domů matoucí a frustrující, protože se potýkají s pochopením složitostí tohoto konkrétního zdanění. Jsou totiž formou zdanění, které je ukládáno buď přímo, nebo nepřímo místními, státními a federálními orgány a má podobu poplatků vybíraných z pozemků, domů a jiných staveb v dané oblasti.

Tyto daně e ukládají na nemovitosti jak obytné, tak komerční. Daň obvykle vybírají místní samosprávy, aby mohly financovat základní služby, jako jsou školy, silnice a policejní a požární ochrana. Stejně jako u většiny daní existuje řada metod, které různé jurisdikce používají k výpočtu těchto daní.

Daně z nemovitostí jsou obecně založeny na odhadní hodnotě nemovitostí a sazbě daně z nemovitosti stanovené místní samosprávou. Sazba daně se používá k výpočtu sazby daně a poté se aplikuje na odhadní hodnotu nemovitosti.

Majitelé domů mohou mít možnost snížit své daně tím, že osvobodí od daně určité typy nemovitostí, uplatní odpočty nebo se odvolají proti svému odhadu, pokud mají pocit, že je hodnota příliš vysoká.

Daně z nemovitosti mohou tvořit významnou část rozpočtu majitele domu, zejména pokud má oblast, ve které žije, vyšší sazbu daně z nemovitosti. Z tohoto důvodu je důležité, aby majitelé domů znali svůj daňový účet a všechny možné způsoby, jak snížit částku, kterou jsou povinni platit.

Zjistit si, jak se vypočítává daň z nemovitosti, je prvním krokem k zajištění finančního zdraví a stability majitele domu. Spolupráce se znalými daňovými odborníky nebo s právními zástupci může být skvělým způsobem, jak zajistit, abyste učinili ta nejlepší rozhodnutí. V konečném důsledku porozumění daním může pomoci být lépe připraveni a z dlouhodobého hlediska ušetřit peníze.

Silniční daň

Další daní, které nezávisí na příjmu, je silniční daň. Tady stát udělal rozdíl mezi podnikatelem a běžným občanem. Kdo používá silnice za účelem podnikání a uplatňuje si náklady na auto v účetnictví, ten musí zaplatit. U nákladních aut je to možná pochopitelné. Ty skutečně využívají silnice k podnikatelským účelům. U osobních aut, kterými jezdí lidé do práce, je to trochu s podivem a nespravedlivé.

Silniční daň je forma zdanění, která je v mnoha zemích světa vybírána na údržbu silnic. V USA má silniční daň obvykle podobu poplatku za registraci motorového vozidla nebo paušálního poplatku, který se platí každý rok v závislosti na státě. V některých zemích může silniční daň záviset také na hodnotě vozidla a velikosti jeho motoru.

Tuto daň lze použít na financování údržby silnic v celé zemi, včetně výstavby, rozšiřování, rekonstrukce, oprav a modernizace stávajících silnic. Může být také použita na úhradu běžné údržby dálnic, jako je odstraňování sněhu, kontrola odpadků a instalace značení. Část silniční daně může jít také na financování projektů veřejné dopravy.

Silniční daň může být také použita na úhradu mýtných bran, mostů a tunelů. V některých případech mohou být použity na financování menších projektů výstavby silnic, jako je vytváření nových cyklostezek nebo zlepšování stávajících silnic. Peníze ze silničních daní se obvykle používají také na financování výzkumu v oblasti dopravních technologií a inženýrství.

Jednou z hlavních výhod silničních daní je, že pomáhají zajistit, aby řidiči hradili náklady na používání silnic, po kterých jezdí. Tato spravedlnost je užitečná zejména pro řidiče v hustě osídlených oblastech, kde silnice potřebují větší opravy a údržbu. Silniční daně také zajišťují, že vláda má prostředky na úhradu silničních projektů a preventivních opatření, jako jsou svodidla, oplocení a lepší dopravní značení.

V některých případech mohou být silniční daně použity také na financování veřejné dopravy a dalších alternativ k automobilům. To pomáhá minimalizovat množství dopravy a znečištění, protože veřejná doprava často využívá čistší formy energie než automobily. Zavedení silniční daně je navíc spravedlivějším způsobem financování silnic než zvyšování daní z příjmu.

Navzdory svým výhodám se silniční daň setkala s nemalou kritikou. Někteří tvrdí, že silniční daň je jen další formou zdanění, která řidičům přináší jen malý užitek. Jiní si nemyslí, že by silnice měly být financovány tímto způsobem, protože peníze nejsou vždy využity ve prospěch silnic nebo lidí, kteří je používají.

V konečném důsledku je silniční daň důležitou součástí udržování silnic a dálnic v dobrém stavu a efektivním provozu. Zajišťuje, aby silnice zůstaly bezpečné a přístupné pro řidiče a aby všichni řidiči přispívali na údržbu veřejné infrastruktury. Zrušení silniční daně by bylo pro silnice v zemi velkou ranou.

Přechod k nepřímým daním

Francouzi nyní díky milionářské dani platí víc, než vydělají. To je však podstata těchto daní. Stát chce mít jistotu, že dostane peníze do rozpočtu. Firma při svojí činnosti může prodělat, a tak by takovou daň nedostal. Ale prodělávající firma stejně platí daně. Díky nepřímým daním odvede DPH, zaplatí za majetek a auta. Stejně tak odvádí sociální a zdravotní daň, pokud zaměstnává pracovníky.

Jakmile něco daná osoba vlastní nebo je společnost, vždy daně platí. Bez ohledu na zisk či prosperitu. Takže není nic divného na tom, že kdo nemá příjem nebo mu nestačí, stejně odvádí státu jeho desátek. Člověk se nad tím může podivovat, ale o je tak všechno.

Ať se daně jmenují jak chtějí, těmto platbám státu se nejde nikdy vyhnout. Nezaplacení by totiž znamenalo blokace a prodej vlastních majetkových aktiv. 

Poslední aktualizace: 25. 05. 2023