Povodňová mapa – záplavové oblasti, povodňové zóny

9 minut čtení

Povodeň má zpravidla ničivé dopady na majetek, infrastrukturu a mnohdy také na lidské životy. Až do nedávna patřily mezi nejničivější povodně ty z roku 1997 a 2002 – ty ovšem smetla ničivá vlna v září 2024. Právě v tomto kritickém období se ukázalo, jak je zásadní, aby jednotlivci, obce a vlády měly k dispozici povodňové mapy, které mohou výrazně pomoci s prevencí a zvládání povodní jako takových.

Povodňová mapa zobrazuje území ohrožená záplavami. Tato mapa je obvykle založena na datech z historických povodní, terénních studií a modelování hydrologických scénářů, které simulují, jak se povodně mohou šířit v závislosti na různých faktorech, jako jsou srážky, tání sněhu nebo stav říčních toků. Povodňové mapy umožňují určit, která území jsou nejvíce ohrožená a jaké riziko mohou představovat.

Hlavním cílem povodňové mapy je vizualizace záplavových oblastí, tedy území, kde je vyšší pravděpodobnost výskytu povodní. Taková vizualizace je klíčová například pro plánování rozvoje území, ochranu majetku a obyvatel, nebo také pro sjednání pojištění či nouzové plánování v případě přírodních katastrof.

Povodňová mapa zároveň stanovuje zóny s různou mírou rizika – tzv. povodňové zóny.

Povodňové zóny a jejich klasifikace

Povodňové zóny jsou oblasti rozdělené na základě rizika výskytu povodní. Toto rozdělení může být provedeno podle různých kritérií, například podle pravděpodobnosti výskytu povodně za určité časové období (např. stoletá voda, pětisetletá voda apod.).

Povodňové zóny se často klasifikují na tři hlavní kategorie:

• Zóna s vysokým rizikem (Q100) – oblasti, kde existuje 1% pravděpodobnost, že se za rok vyskytne povodeň, tedy povodeň, která se vyskytuje jednou za sto let.

• Zóna se středním rizikem (Q500) – oblasti, kde je 0,2% pravděpodobnost povodně ročně, což znamená přibližně jednou za pět set let.

• Zóna s nízkým rizikem – oblasti, kde je riziko povodně ještě menší než v zónách se středním rizikem.

Povodňová mapa zřetelně vyznačuje tyto povodňové zóny, čímž pomáhá vlastníkům nemovitostí, stavebním společnostem a městským plánovačům zhodnotit úroveň rizika a naplánovat odpovídající opatření, ať už jde o preventivní stavby, úpravy nebo zajištění pojištění.

Zjištění povodňové zóny

Zjištění povodňové zóny je proces, kdy se identifikuje, do které povodňové zóny konkrétní nemovitost nebo lokalita spadá. Tento proces je nesmírně důležitý jak pro vlastníky nemovitostí, tak i pro veřejné instituce a pojišťovny, které na základě zjištění povodňové zóny mohou rozhodnout o rizicích a preventivních opatřeních.

Existuje několik kroků, které mohou jednotlivci či firmy podniknout pro zjištění povodňové zóny:

• Konzultace s veřejnými povodňovými mapami
• Hydrologické studie a modelování
• Kontakt s odborníky

Veřejně dostupné povodňové mapy jsou často k dispozici na webových stránkách místních nebo národních institucí, které se zabývají správou vodních toků nebo krizovým řízením. Tyto mapy umožňují přesné určení, do jaké povodňové zóny dané území spadá.

V některých případech, zejména u větších projektů, může být nutné objednat odbornou hydrologickou studii, která bude obsahovat detailní analýzu potenciálního rizika povodní pro konkrétní lokalitu.

Mnoho soukromých společností a odborníků nabízí specializované služby v oblasti hodnocení povodňového rizika, které mohou kromě zjištění povodňové zóny zahrnovat také doporučení pro preventivní opatření.

Povodňové zóny – mapa

Mapu povodňových zón, neboli Povodňový plán České Republiky, lze dohledat například na webových stránkách Ministerstva životního prostředí.

Mapu záplavových oblastí nabízí také portál ČHMÚ – hydrometeorologický ústav umožňuje prohlídnout si například mapu povodní dle ročních období (sezón) či podle výše rizika.

Mimo to se ČHMÚ může pochlubit také mapou, která zachycuje extrémní povodňové případy již od roku 1374. Lidé se tak mohou dozvědět, kdy a kde bylo nejvyšší riziko, a přečíst si něco málo o tom, jaké dopady konkrétní povodeň měla.

Jak se vytváří mapa záplavové oblasti?

Mapa záplavové oblasti se vytváří na základě kombinace několika faktorů, mezi které patří zejména hydrologické údaje, geografické a topografické údaje a v neposlední řadě infrastruktura.

Historické údaje o průtocích řek, srážkách a úrovních vodních toků jsou základním zdrojem informací pro určení záplavových oblastí. Tyto údaje umožňují simulaci, jak se voda může šířit během povodně a jaké oblasti budou nejvíce zasaženy.

Skutečná podoba terénu, tedy topografie území, hraje klíčovou roli při určování, kam bude voda směřovat. Níže položené oblasti nebo místa s nevhodně tvarovaným terénem mají větší pravděpodobnost, že budou zasaženy povodněmi.

Výstavba infrastruktury, jako jsou hráze, přehrady, kanály a silnice, může ovlivnit tok vody během povodní a změnit záplavové oblasti. Při vytváření povodňových map je proto důležité brát v úvahu i existující infrastrukturu a její vliv na vodní toky.

Význam povodňových map pro plánování a stavebnictví

Plánování územního rozvoje je klíčovým aspektem, kde povodňová mapa hraje zásadní roli.

V mnoha zemích je povodňová zóna mapována jako součást procesu schvalování stavebních projektů. Úřady mohou vyžadovat, aby nové stavby v záplavových oblastech byly navrženy tak, aby minimalizovaly riziko poškození povodní, což může zahrnovat např. zvýšení úrovně podlaží nad očekávanou hladinu povodní, stavbu protipovodňových zábran nebo použití materiálů odolných proti vodě.

Stavební společnosti, developeři a majitelé nemovitostí se musí podrobně seznámit s povodňovou mapou při zvažování investic do nemovitostí v záplavových oblastech. Povodňová mapa jim pomůže zjistit, zda se jejich nemovitost nachází v oblasti s vysokým, středním nebo nízkým rizikem povodní, a přizpůsobit tak své plány a rozhodnutí.

Povodňové mapy jako nástroj pro pojišťovnictví

Povodně představují jedno z největších rizik pro pojišťovny, které nabízejí pojištění majetku. Povodňová mapa je proto zásadním nástrojem pro stanovení výše pojistného a podmínek pojištění v oblastech ohrožených povodněmi.

Při sjednávání pojištění proti povodním pojišťovny využívají povodňové mapy ke zjištění, zda je daná nemovitost umístěna v záplavové oblasti a jaké riziko povodní pro ni hrozí. Pokud se nemovitost nachází v zóně s vysokým rizikem, může to vést k vyšším nákladům na pojištění nebo dokonce k omezené možnosti uzavřít pojištění proti povodním.

Hodí se vědět, kdy pojišťovny škody nezaplatí.

Naopak pro nemovitosti v oblastech s nízkým rizikem povodní je pojištění obvykle dostupné za příznivějších podmínek.

Díky povodňovým mapám mohou pojišťovny přesněji odhadnout potenciální škody a optimalizovat své pojistné produkty. Zároveň poskytují důležité informace vlastníkům nemovitostí, kteří se díky nim mohou lépe připravit na povodňové riziko.

Výhody a omezení povodňových map

Povodňové mapy poskytují řadu výhod, včetně lepšího plánování rozvoje, zvýšení bezpečnosti obyvatel a snížení rizika ztrát na majetku. Díky nim mohou obce a jednotlivci podniknout proaktivní opatření na ochranu před povodněmi, jako jsou budování hrází nebo preventivní evakuace.

Nicméně povodňové mapy mají i určitá omezení. Záplavové oblasti se mohou měnit v závislosti na změnách klimatu a extrémních povětrnostních podmínkách. Mapy vytvořené na základě historických dat nemusí nutně odrážet budoucí povodně, což zvyšuje potřebu průběžného aktualizování těchto map.

Navíc ne každá povodňová mapa dokáže zohlednit všechny lokální podmínky, například malé vodní toky, které mohou mít při extrémních srážkách významný vliv na povodně.

Povodňová mapa je zásadním nástrojem pro ochranu před povodněmi, který poskytuje cenné informace o záplavových oblastech a rizicích. Umožňuje jednotlivcům, institucím a vládám podniknout účinná preventivní opatření, která minimalizují škody způsobené povodněmi, zároveň hraje klíčovou roli v plánování územního rozvoje a pojišťovnictví.

Vzhledem k rostoucímu riziku povodní bude povodňová mapa stále důležitějším nástrojem pro ochranu před přírodními katastrofami v budoucnosti.

Povodně v ČR – 1997, 2002 a 2024

Povodně jsou jedním z největších přírodních nebezpečí, která Českou republiku pravidelně ohrožují. Vzhledem k geografické poloze státu a husté síti vodních toků je naše země zranitelná vůči záplavám, zejména po intenzivních srážkách.

V posledních desetiletích zasáhly Českou republiku hned tři extrémní povodně – povodně 1997, povodně 2002 a nejnovější povodně 2024.

Povodně 1997 – „Povodeň tisíciletí“ na Moravě

Povodně z července 1997 se často označují jako „povodeň tisíciletí“, a to kvůli jejich extrémní síle a ničivým následkům, zejména v oblasti Moravy a Slezska.

V červenci 1997 zasáhly Českou republiku intenzivní deště, které trvaly několik dní, a to především v povodí řek Odra a Morava. V některých oblastech spadlo během krátké doby více než 300 mm srážek, což způsobilo rychlý vzestup hladin řek. Voda přetekla břehy a zaplavila rozsáhlé oblasti měst a vesnic.

Největší škody byly zaznamenány v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Města jako Olomouc, Hranice na Moravě, Přerov a Ostrava byla silně zasažena, zatímco vesnice v níže položených oblastech byly zcela zaplaveny.

Povodeň zasáhla přes 500 měst a vesnic, zničila nebo poškodila tisíce domů a vedla ke smrti 50 lidí. Škody na infrastruktuře, komunikacích a majetku dosáhly částky přibližně 63 miliard Kč. Velká část Moravy byla po povodni ochromena a obnova trvala několik let.

Povodně 2002 – „Stoletá voda“ v Čechách

O pouhých pět let později, v srpnu 2002, zasáhla Českou republiku další ničivá povodeň, tentokrát primárně v Čechách. Zatímco povodeň v roce 1997 postihla především Moravu, povodeň z roku 2002 byla nejničivější v západní části země, v povodí Vltavy, Berounky a Labe.

V srpnu 2002 zasáhla Česko série silných bouřek a intenzivních dešťů, které způsobily prudké zvyšování hladin řek. Nejsilnější dopady pocítily obce v povodí Vltavy, zejména v Praze a jižních Čechách.

Nejkritičtější situace nastala ve Vltavské kaskádě, kde se jednotlivé přehrady dostaly pod velký tlak kvůli přívalovým dešťům. Přestože byly přehrady naplněny až po okraj, nebylo možné zabránit přetečení, což vedlo k masivním záplavám. Řeka Labe následně způsobila další škody, když rozvodnila oblasti kolem Mělníka, Ústí nad Labem a Děčína.

Povodeň z roku 2002 zanechala značné materiální škody a vedla k úmrtí 17 lidí. Tisíce obyvatel musely být evakuovány, ať už z Prahy nebo menších měst na Vltavě a Labi. Celkové škody byly odhadnuty na 73 miliard Kč. V Praze byl postižen především Karlín, který byl zaplaven do výšky několika metrů.

Povodně 2024 – dopady změn klimatu

Nejnovější povodně, které zasáhly Českou republiku v září 2024, přinášejí nový rozměr v diskusi o povodních a jejich příčinách. Povodně z roku 2024 se vyznačují jak svou ničivostí, tak i extrémními klimatickými podmínkami, které je způsobily.

V roce 2024 došlo k několika vlnám extrémních dešťů, které byly přisuzovány změně klimatu. Po celé střední Evropě byly zaznamenány rekordní srážky, které vedly k rychlému rozvodnění řek a potoků. Tentokrát byly zasaženy jak oblasti Čech, tak Moravy, což vedlo k rozsáhlým škodám na území celé České republiky.

Stejně jako u povodní 1997 povodně nejvíce zasáhly Moravskoslezský a Olomoucký kraj, přičemž voda zatopila či úplně odstřihla od okolí města jako Krnov, Jeseník či Bohumín. Zaplavena byla také sídliště v Opavě, kde voda podemlela koleje, a teplárna v Ostravě, pod vodou skončily také obce na Šumpersku.

Rychlost a intenzita povodní byly z velké části způsobeny nepředvídatelnými bouřemi a změnami počasí, které znemožnily efektivní varování a přípravu.

Povodně v roce 2024 měly katastrofické dopady na infrastrukturu, dopravu a obyvatelstvo. Celkové škody přesáhly 90 miliard Kč, což z ní činí jednu z nejdražších povodní v historii České republiky. Nové metody mapování a sledování počasí však pomohly alespoň částečně minimalizovat lidské ztráty, přestože bylo nutné evakuovat desítky tisíc lidí.

Poslední aktualizace: 08. 11. 2024