Končí poplatky za platbu kartou a mění se pravidla pro ověřování identity klientů

3 minuty čtení

Platby kartou se staly běžnou součástí každodenního života. Je to pohodlné a bezpečné. Navzdory všem výhodám jsou však kartové platební transakce obvykle spojeny s poplatky. Některé poplatky jsou zpoplatněny přímo uživateli, zatímco jiné jsou zpoplatněny obchodníkem. O jaké poplatky jde?

Když člověk v minulosti platil kartou, často se setkával s tím, že po něm chtěl obchodník poplatek za tuto platbu ve výši několika procent. Od roku 2018 tomu však učiněna přítrž, proto začal platit zákon o platebním styku.

Tento zákon poplatky u spotřebitelských koupí zakazuje. Za každou bezhotovostní transakci však hradí poplatek daný obchodník. Pro drobnější podnikatele tak není provozování platební brány nebo terminálu příliš výhodné.

Je však jasné, že kvůli absenci moderních platebních metod se obchodníci stávají nekonkurenceschopní.

Poplatek za platbu kartou si mezi sebou dělí několik různých stran. Jaké strany to jsou a jakým dílem si ukrajují z poplatků, které snižují marže obchodníkům?

Z čeho se skládá cena za platbu kartou?

Z každé transakce, kterou zákazník zaplatí přes platební terminál, se odvádí částka, která se skládá ze tří částí:

• poplatek za zpracování transakce
• poplatek vydavatelské bance – provize, kterou obdrží konkrétní bankovní instituce, která vydala příslušnou platební kartu,
• poplatek kartové společnosti – poplatek si účtuje Visa nebo Mastercard podle toho, jakou kartou u zákazník zaplatí. Skládá se z procentuální provize z transakce a fixní částky. Tyto poplatky můžou kartové společnosti měnit.

Výše poplatku jsou v rámci Evropského hospodářského prostoru regulovány. Dohlíží nad nimi Karetní asociace.

Poplatky za platby kartou lze rozdělit na regulované a neregulované.

Jak fungují poplatky za platby kartou?

Vydavatelem karty je banka, která vydala platební kartu svému klientovi. Jedná se tedy o banku zákazníka, který nakupuje u obchodníka přes platební bránu.

Vydavateli karty je z transakce hrazen mezibankovní poplatek, který je regulovaný. Jeho max. výše se pohybuje kolem 0,2 – 0,3 % u karet koncových uživatelů a zhruba 1,6 % u firemní karty.

Zúčtovací banka obchodníka spravuje účet obchodníka. Na účet obchodníka tečou finance za produkty a služby bezhotovostně hrazené zákazníkem. Od něj se pak finance dostanou k obchodníkovi.

Na výši poplatku zúčtovací banky obchodníka se v rámci EHP vztahuje stejná regulace, jako pro vydavatele karty, tj. regulovaný mezibankovní poplatek.

Následně už do hry vstupují další subjekty a poplatky, které už regulované nejsou. Tyto poplatky se dle konkrétních smluvních podmínek zvyšují o podíly pro provozovatele platební brány (SW a HW údržba, zabezpečení, poplatky za terminál). Jedná se o neregulované marže.

Finanční instituce obchodníkům strhávají až kolem 2% z každé platby. U typů služeb, ve kterých je často placeno firemními kartami, jsou procenta ještě vyšší. 

Zákaz poplatků za platby kartou placených zákazníkem

Zákaz poplatků za platbu kartou je uveden v evropské směrnici EU 2015/2366. Tato směrnice se u nás promítá v novém zákoně o platebním styku č. 370/2017 Sb.

Poplatky začaly být regulovány evropským nařízením už v roce 2015, kdy došlo k omezení mezibankovních poplatků při platbě debetní či kreditní kartou. Prodejce mohl po spotřebiteli požadovat zaplacení poplatku maximálně ve výši nákladů, které mu kvůli placení kartou vznikly.

Většinou šlo o přirážku mezi jedním až dvěma procenty z ceny nákupu. Následně se spotřebitelé dočkali dokonce úplného zrušení poplatků u spotřebitelských koupí.

Je však třeba pamatovat na to, že zákaz poplatků za platbu kartou se týká jen spotřebitelských, tj. nekomerčních platebních karet ze zemí Evropského hospodářského prostoru. U služebních karet poplatky účtovat po upozornění lze.

Pokud u obchodníka bude někdo platit třeba ruskou či americkou kartou, je obchodník oprávněn požadovat poplatek za transakci. Zákazníka na to ovšem musí upozornit předem.

Ověření identity při platbě kartou

Zákon o platebním styku s sebou přinesl i další změnu. V případě nákupů přes internet a také při přihlašování do internetového bankovnictví je třeba absolvovat důkladnější proces ověření identity.

To spočívá v použití alespoň dvou ze tří následujících bezpečnostních prvků:

• údaje, který je znám pouze klientovi (např. heslo do internetového bankovnictví nebo PIN či CVC kód ke kartě),
• věci, kterou má klient ve své moci (např. platební karta nebo mobilní telefon) nebo
• biometrických údajů (např. otisk prstu).

V podstatě se tak jedná o rozšíření ochrany, kterou banky již používaly. Sice ověřováním klient stráví více času, za to budou jeho peníze na účtu lépe chráněny.

Nově se spotřebitelé taky dočkali rychlejšího vyřízení reklamace v bance. Nemusejí při reklamaci v souvislosti s poskytováním platebních služeb čekat na vyřízení 30 kalendářních dnů, nýbrž jen 15 dnů pracovních.

Při platbě kartou by také měl každý vědět, jak bezpečně platit na internetu.

Poslední aktualizace: 20. 02. 2023