Nízkoenergetické a nulové domy

2 minuty čtení

První myšlenka domů koncipovaných s ohledem na šetření energie se objevila už roku 1939 v USA. Až koncem osmdesátých let byl ve Švédsku definován pasivní dům. V devadesátých letech byly v Německu a později i dalších zemích vyprojektovány a postaveny první nízkoenergetické budovy.  

Velkým tématem jsou v poslední době digitální domy, stejně jako domy nízkoenergetické. Menších, ovšem významných úspor lze dosáhnout kvalitní izolací a dobře provedenou stavbou bez tepelných mostů. Podstatné je využití obnovitelných zdrojů, energeticky šetrného stavebního řešení a efektivních technických systémů.

Stavba úsporných domů skýtá mnohá pozitiva, jež jsou otázkou budoucnosti. I dle Evropské směrnice o energetické náročnosti budou je budování energeticky šetrných domů jediná správná cesta udržitelnosti. S tím úzce souvisí ekologický aspekt, který sází na využití obnovitelných zdrojů a nezávadnost.

Zdraví je prioritou, proto moderní technologie myslí také na odvětrávání vlhkosti a tím pádem minimalizaci tvorbu plísní. Nové domy co nejvíce využívají slunečního záření, promyšlené jsou i filtrace a proudění vzduchu. Veškerá vyjmenovaná pozitiva zastřešuje ekonomické hledisko, které novodobými stavebními technologiemi výrazně šetří rozpočet a platby za energie.

Energeticky úsporné domy se dělí do několika kategorií, přičemž rozhodující pro zařazení do které konkrétní, je spotřeba energií. Energetická náročnost dělí domy na nízkoenergetické, pasivní, nulové a plusové (aktivní). Podle čeho vybírat vlastní bydlení?

Nízkoenergetické domy

Od osmdesátých let se staví nízkoenergetické domy. V České republice definované v první řadě spotřebou energie na vytápění pod 50 kWh/m2/rok. Hranice je stejně jako u pasivních domů stanovena normou ČSN 73 0540.

V dřívějších dobách bylo běžné, pokud standardní domy spotřebovávaly teplo na vytápění nad 200 kWh/m², což je z dnešního pohledu neúnosné. Ztráta tepla byla z valné části způsobována také větráním a otevíráním oken. Energeticky šetrné domy větrání díky moderním technologiím takřka úplně vypouštějí.

Pasivní domy

Pasivní domy podléhají přísnějším normám, co se spotřeby tepla týče. Ta ročně nepřesahuje 15 kWh/m². Pasivní dům je ze své podstaty promyšleně zabezpečen vůči ztrátám tepla, především kvalitní izolací včetně oken a obvodového pláště.

U pasivních domů je nutné zvažovat tvar domu, konstrukční systém, výběr materiálu, orientaci oken a dbát na větrání s rekuperací, zpětným ziskem tepla. Čímž bude dosaženo neustálého přísunu čerstvého vzduchu bez nutnosti otevírání oken a bez tepelných ztrát.

Nulové domy

Ekologicky nejšetrnější jsou nulové domy, to znamená stavby s přebytkem tepla. Takové, jejichž celková spotřeba tepla je zanedbatelná. V praxi se za ně považuje jakákoli budova s roční spotřebou menší než 5 kWh/m2/rok.

Nulový dům bývá staven na stejném principu jako dům pasivní, tedy s ohledem na dispozice, usazení budovy na pozemku, materiál, konstrukci nebo tvar. Velkou roli u nulových domů hrají tepelná čerpadla a solární panely, které vyrábějí energii z obnovitelných zdrojů, jako je země, vítr a slunce.

Aktivní (plusové) domy

Spotřeba tepla plusových domů je ročně 0 kWh/m². Tento typ staveb je konstruován tak, aby vyrobil více energie, než sám potřebuje k provozu. Navíc díky technologiím nezanechává uhlíkovou stopu a emise oxidu uhličitého prakticky neexistují. Mezi využívané obnovitelné zdroje patří solární kolektory, fotovoltaické panely, větrné a vodní elektrárny nebo geotermální vrty.

Poslední aktualizace: 30. 01. 2023