Lichva a spotřebitelský úvěr – dva v jednom?

7 minut čtení

Lichva je v trestním zákoně definovaná jako zneužití něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení a proti tomu poskytnutí nebo slib plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru nebo jednání, kdy někdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. 

Co je lichva?

Lichva je neetická praktika, kdy si věřitel účtuje přemrštěné nebo nepřiměřeně vysoké úrokové sazby za půjčené peníze, které poskytuje. Tento termín, odvozený z latinského usura, se používá již od biblických dob.

V průběhu historie byla lichva v mnoha jurisdikcích postavena mimo zákon nebo byla přísně regulována, protože je obvykle považována za neetickou nebo nespravedlivou praktiku, zejména pokud je aplikována na zranitelné dlužníky. Zákony o lichvě nebo zákony, které omezují úrokovou sazbu účtovanou za půjčky, existují v té či oné formě ve většině světa.

Lichva se může vyskytovat v různých formách, včetně hypotečních úvěrů, půjček pro malé podniky, kreditních karet, půjček před výplatou a dalších typů osobních půjček. I když se přesná definice lichvy liší podle země a jurisdikce, nejčastěji znamená vyšší než průměrnou úrokovou sazbu, zejména pokud je tato úroková sazba uvalena se zlým úmyslem.

Je často spojována s predátorským půjčováním, což je praktika zneužívání dlužníků, zejména těch, kteří jsou již ve finančních potížích. Draví poskytovatelé půjček od lichváře se často zaměří na zranitelné dlužníky, kteří nemají přístup k běžným formám financování, a často si budou účtovat neuvěřitelně vysoké poplatky a poplatky.

Kromě toho může mít často škodlivý dopad na ty, kdo si půjčují peníze, což vede k finančním potížím, a může mít také negativní dopad na ekonomiku tím, že potlačuje inovace a spotřebitelské výdaje.

Z tohoto důvodu v mnoha zemích existují zákony o lichvě a zákon o lichvě je příkladem legislativy, která omezuje maximální úrokovou sazbu, kterou může věřitel účtovat ve Spojených státech. Ve Spojeném království byla zavedena podobná pravidla pro regulaci úvěrových sazeb a ochranu dlužníků.

Celkově je lichva neetickou praktikou, která může velmi poškodit jak jednotlivce, tak ekonomiku. Je důležité si uvědomit, co je to lichva, a napadnout každou nabídku úvěrových podmínek, která se zdá být nespravedlivá nebo nepřiměřená.

Nevýhody lichvy

Jednou z hlavních nevýhod lichvy jsou extrémní úrokové ceny, které si věřitel účtuje za půjčku. Například 3procentní úroková sazba účtovaná většinou bank nebo družstevních záložen by mohla činit 300 procent, pokud by byla převedena na RPSN účtovanou lichvařem. Tato úroková sazba je mnohem vyšší, než kolik si může dlužník dovolit splatit, a vytváří tak ještě větší dluhový problém, než kterému dlužník zpočátku čelil.

Pochybné praktiky lichvářů přispěly k nedůvěře v odvětví půjček. Tradičně byli poskytovatelé půjček regulováni vládami, aby chránili spotřebitele; žraloci mají však tendenci se těmto nařízením vyhýbat kvůli svým pochybným praktikám. Kromě toho se lichváři také velmi snaží skrývat své půjčky, což může dále přispět k nedůvěře v odvětví půjček.

Další nevýhodou lichvy je možnost, že se z lichvy stane podvod. Úvěrové žraloci se zaměřují na zákazníky, kteří zoufale touží po penězích, a nabízejí jim příležitost rychle získat to, co potřebují, často s využitím jejich nedostatku znalostí o správných úvěrových praktikách. Někteří dlužníci bohužel příliš pozdě zjistí, že je lichvář podvedl a uvízli v nekonečném cyklu dluhů.

A konečně, lichva může často vést dlužníky do pozice plebismu kvůli neudržitelným a dravým úrokovým sazbám. Když dlužník není schopen půjčku splatit, mnoho lichvářů vyžaduje zajištění a používá hrozby, aby zajistili včasné splacení. Dlužníci se mohou nakonec stát služebníky a být finančně závislí na věřiteli, aby půjčku splatili.

Co je to doopravdy

Poskytnutí vysokého procenta na jakoukoliv půjčku je lichvou. Tedy trestným činem, který je postihován odnětím svobody a případným dalším trestním postihem jako třeba propadnutím majetku. V roce 2009 se v parlamentu objevila diskuze a návrh na stanovení určitého procenta, které rozliší lichvu od běžné půjčky.

Navrhováno bylo 20 % nebo několikanásobek běžné bankovní sazby úvěru. Za podivných okolností a přestože většina veřejnosti byla nakloněna přijetí zákona, nakonec žádné takové opatření nebylo schváleno. Byla tak vytvořena platforma pro balancování nad otázkou, jak posuzovat, kdy půjčka s vysokým úvěrem je lichvou a tedy trestným činem nebo není.

Stát lichvu podporuje

Na poslancích se zřejmě projevily vlivy lobbystických zájmů. Půjčky s vysokým procentem nepůjčují jenom nechvalně známé společnosti s úroky 3.000 % za rok, ale také banky a různé úvěrové společnosti za také dost vysoké úroky. Spotřebitelský úvěr totiž k lichvě má velice blízko.

Pod názvem spotřebitelský se skrývá běžná půjčka, která se spotřebou nemá nic společného. Peníze jsou poskytovány bez ručení a na jakýkoliv účel. Spotřebitel je vlastně zákazník a spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut na konkrétní zboží.

Tehdy by samozřejmě nešlo o případ tísně, nezkušenosti nebo slabosti. Televizor si nikdo nekupuje v rozrušení a pokud ano, pak je to zcela jiný druh emocí, než má na mysli trestní zákoník. Stát tedy nad spotřebitelskými úvěry a jejich poskytováním přimhouřil oči nebo je zcela zavřel.

Kdo poskytuje spotřebitelský úvěr

Poskytování úvěrů by mělo být povoleno bankám nebo společnostem s bankovní licencí. Tím by byla zajištěna kontrola a to smluvních vztahů i výše úroků. Úvěrové společnosti, jak se tento název vžil, ale dokázaly tyto hranice obejít a mají nyní v předmětu činnosti – poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů.

Ve skutečnosti ale žádné takové úvěry neposkytují. Jejich podmínky jsou od skutečných spotřebitelských úvěrů zcela odlišné. Jedná se vyloženě o lichvářské půjčky, které stát nikterak nepostihuje.

Rychlá půjčka

Většina zprostředkovatelů nebo poskytovatelů rychlých půjček přesně naplňuje první předpoklad lichvy podle trestního zákona. Poskytují úvěry evidentně v tísni a zneužívají nezkušenosti. To, že půjčí někomu, kdo má zápis v registrech (a tedy jinak půjčku nebo úvěr získat nemůže) je využívání tísně.

Někteří dokonce jezdí domů a půjčují na místě, kde se jim dlužníci svěřují se svojí špatnou, i když třeba přechodnou finanční nebo majetkovou situací. Tím naplňují skutkovou podstatu lichvy, protože vědomě půjčují dlužníkovi, který je v tísni a nemůže si půjčit jinde nebo jinak řešit svoji situaci.

Neskutečný úrok

K půjčkám, které půjčují bez registru, bez ručitele, bez doložení příjmu a bez zajištění sice berou na sebe riziko, ale to je čistě jejich záležitostí. Společnosti, které půjčují nikdo k půjčování nenutí a podmínky si určují samy. Těchto údajně lehkých podmínek pro získání půjčky dále zneužijí obrovským ziskem, který z půjčky získají. A tím naplní druhou část podmínky skutkové podstaty trestného činu lichvy.

Spotřebitelský úvěr?

Takto je nálepka „Spotřebitelský úvěr“ pouze odlákáním pozornosti úřadů od skutečné podstaty údajné půjčky, ale ve skutečnosti lichvy naprosto jednoznačné. A je zajímavé, že státní orgány přihlížejí těmto praktikám s nonšalantní benevolencí.

Dokonce se někteří státní zástupci vyjadřují v tom smyslu, že nikoho za lichvu stíhat nemohou, protože jim není známá výše údajného hrubého nepoměru. A rozum jim k tomu neříká nic. Stejně tak by mohli postupovat u jiných trestných činů, třeba nepřiměřené obrany a požadovat, aby zcela nepřiměřená obrana k útoku byla vyčíslena třeba fyzikálně v newtonech.

Státu se evidentně hodí, že lichva bují a existuje. A když to pojmeme pragmaticky, tak z ní stát žije. Samozřejmě, že existuje námitka …no tak si neměl půjčovat, nikdo ho nenutil… A je svým způsobem pravdivá. Bez ohně není kouře.

Ale tento argument nemá nic společného s tím, že postihovat a zabránit lichvě je povinností státu a postavení společností, které lichvu provozují, by mělo být trestné, když tedy dnes máme trestnou činnost společností.

Lichva je pro stát krátkodobě výhodná. Dlužník díky drastickým opatřením v podobě exekucí přináší daně, které by normálně z něj stát nedostal. Jak by někdo mohl donutit někoho, kdo nemá na zaplacení  pár tisíc nájmu, aby přišel o dům, byt, auto a nábytek a stát se s exekutorem o toto jmění podělil daňově?

Poslední aktualizace: 29. 05. 2023