Finanční superspráva

6 minut čtení

Po zavedení jednotného inkasního místa plánuje Ministerstvo financí převedení dalších plateb pod Finanční správu. Samozřejmě odůvodňuje toto opatření pohodlností daňového poplatníka. Je však jasné, že vznikne kontrolní orgán, který bude mít mnoho dat o občanech.

Platby za pojistné

Doposud si tyto daně inkasovaly samostatně různé instituce včetně ČSSZ. Nyní bude kromě daně z příjmů ještě Finanční správa kontrolovat a vybírat pojistné na důchod, zdravotní pojištění a dokonce i daň, která se platí za zaměstnance.

Systém tak obestře pavučinou veškeré odvody státu a uzavře kontrolu nad občanem. Pokud nějakou daň občan nezaplatí, hned bude možné jeho prohřešek dohledat.

Daňový řád

Také další opatření znamená výhodu i nevýhodu. Daňový řád je procesní prostředek, který stanovuje způsob placení daní, lhůty a sankce. Je dost přísný a nekompromisní. Zavedení tohoto předpisu znamená sice sjednocení lhůt – konečně zmizí občas 8 dní, občas 15 na podání a odvedení daní. Pro občana je ale dost komplikovaný a hlavně dává Finanční správě velké pravomoce.

Daňový systém v ČR

Současný daňový systém v České republice byl zaveden v roce 1993. Daně jsou rozděleny do 3 základních skupin – přímé daně, nepřímé daně a ostatní daně. Od vstupu do EU 1. května 2004 prochází systém průběžným procesem harmonizace s evropskou legislativou.

Česká republika má také širokou síť smluv o zamezení dvojího zdanění se zeměmi EU i mimo EU. Tyto smlouvy o zamezení dvojího zdanění vycházejí především ze vzorové daňové úmluvy OECD.

Přímé daně se skládají z:

• daně z příjmů fyzických a právnických osob, které se řídí českým zákonem o daních z příjmů
• majetkové daně, které se řídí českým zákonem o dani z nemovitostí a zákonem o dani silniční
• daně z převodu nemovitostí upravené českým zákonem o dani z nabytí nemovitých věcí

Nepřímé daně zahrnují:

• daň z přidané hodnoty upravená českým zákonem o DPH
• spotřební daň upravená českým zákonem o spotřebních daních
• cla upravená českým zákonem o clech
• ekologické daně, které se řídí zvláštním zákonem o daních z energetických zdrojů

Další daně tvoří povinné odvody do českého systému sociálního zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění, které se řídí řadou českých zákonů, a obecní poplatky, které se obvykle řídí místními vyhláškami.

Výběr daní

Pod výhodou pro občana se tak skrývá kolos, který bude státu podávat ucelené a citlivé informace. Bude mnohem těžší se vyhnout placení nějaké daně a daňový prohřešek bude hned patrný. Zmizí tak stav, kdy některý podnikatel nebo podnik odváděl třeba jen některou daň a navenek vypadal jako platící subjekt.

Zda se vybere víc daní je ale otázkou. Mnohé daňové subjekty již dávno pracují v režimu hotovostí, což se týká hlavně práce (načerno), která je tak hluboce zatížena daní, že se nevyplácí pracovní poměr. Bič na občana v podobě příjemné služby tak brzy dopadne opět na záda pracujícího a podnikatele.     

Proč platíme daně

Proč platíme daně? Nejjednodušším důvodem je, že obecní, státní a národní vlády uplatňují daňové zákony a z peněz daňových poplatníků se platí vládní služby všeho druhu. Tyto vlády se skládají z několika částí: zákonodárců (těch, kteří vytvářejí zákony), výkonných orgánů (těch, kteří zákony prosazují), soudců (těch, kteří zákony dešifrují) a mnoha dalších.

Z peněz získaných z daní jsou placeni jednotlivci, kteří pro vládu pracují, a také veřejné programy, jako je vzdělávání a infrastruktura, například silnice. Ačkoli je placení daní zákonnou povinností, je také považováno za občanskou povinnost.

Pokud zanedbáte placení, zprostředkující orgán, který na daně dohlíží, to po vás bude vyžadovat – v opačném případě vám mohou hrozit sankce, například vysoké pokuty nebo vězení. Daně mají řadu podob. Daň z příjmu je částka, kterou platíte, když pracujete v zaměstnání. V závislosti na výši vašeho příjmu se z této částky strhává určité procento, což znamená, že se strhává z vaší výplaty a posílá vládě.

Při nákupu zboží v obchodě se k ceně obvykle připočítává daň z prodeje. Daň z prodeje je procento z ceny zboží účtované v obchodě. Vlastníte-li nemovitost, musíte také platit daň z nemovitosti z její odhadní hodnoty.

Které daně se týká české daňové přiznání?

Každý, kdo v České republice odvádí daně, se zde musí vypořádat se třemi hlavními druhy daní:

• Daň z příjmů
• Odvody na sociální zabezpečení (tzv. Sociální pojištění neboli „sociální pojištění“).
• Povinné odvody na zdravotní pojištění (tzv. Zdravotní pojištění neboli „zdravotní pojištění“).

Výčet samozřejmě není úplný, protože existuje celá řada dalších daní, které lidé platí – DPH, daň z nemovitosti atd. Pro účely českého daňového přiznání však stačí myslet pouze na výše uvedené tři daně.

Pokud podáváte daňové přiznání jako cizinec, zabýváte se daní z příjmů. Ta se vypočítává jako 15 % z vašich příjmů po odečtení všech srážek a „slev“.

Sazby daně z příjmů fyzických osob

Pro rok 2020 byla sazba PIT 15 % vypočtena z tzv. superhrubého příjmu (což znamená, že k základu daně z příjmů ze závislé činnosti zaměstnance bylo připočteno sociální a zdravotní pojištění placené ze mzdy zaměstnavatelem). Od roku 2021 byl koncept „superhrubého příjmu“ zrušen a základ daně se nevypočítává pouze z hrubého příjmu.

Od roku 2021 byla rovněž zrušena solidární přirážka ve výši 7 % pro osoby s vysokými příjmy a nahrazena níže uvedenou progresivní sazbou (dříve se uplatňovala daň z příjmu zvaná „solidární příspěvek“ ve výši 7 % z hrubého příjmu ze zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti sníženého o daňově uznatelné výdaje, které byly vyšší než limit pro platby sociálního pojištění).

Od roku 2021 se Česká republika vrací k progresivnímu zdanění, a to zavedením mezní sazby ve výši 23 %, jak je uvedeno níže:

• Hrubý příjem do limitu plateb sociálního pojištění (hranice pro rok 2021 činí 1 701 168 Kč, pro rok 2022 činí 1 867 728 Kč a pro rok 2023 činí 1 935 552 Kč) podléhá 15% sazbě.
• Hrubý příjem přesahující tuto hranici podléhá sazbě 23 %.

Výše uvedené sazby se vztahují na všechny druhy příjmů s výjimkou příjmů, které již byly zdaněny konečnou českou daní vybíranou srážkou u zdroje, a s výjimkou některých druhů zahraničních příjmů zahrnovaných do samostatného základu daně.

Historie českého daňového systému

Daňový systém se v českých zemích ve středověku vyvíjel podobně jako v jiných evropských zemích. Výběr daní byl plně v pravomoci vládnoucího panovníka.

Za vlády Karla IV. existovala řada možných daňových úlev, například neplatit po dobu dvanácti let žádné daně z nově založených vinic. Existovala ale také zvláštní daň pro židovskou menšinu. Ti museli platit roční poplatek, který byl téměř dvakrát vyšší než daň pro ostatní obyvatelstvo za užívání půdy a ochranu před králem.

V roce 1546 byla zavedena daň z prodeje piva. Tato daň se zvyšovala až do konce 16. století.

Za Rakouského císařství v 18. a 19. století neslo České království jako jedna z nejprůmyslovějších částí říše značnou část daňového břemene a v roce 1750 platilo 32 % všech daní na rakouském území.

Od rozchodu se Sovětským svazem bylo provedeno mnoho reforem, které měly přivést ekonomiku od státem řízeného hospodářství k ekonomice volného trhu. To přineslo také dlouhou řadu daňových reforem, včetně zavedení rovné daně a přechodu od přímých daní k nepřímým a velkého množství daňových zjednodušení.

V roce 1990 Česká republika zavedla dlouhou řadu ekologických poplatků, včetně poplatků za emise do ovzduší, poplatků za výrobky z freonů, poplatků za těžbu a znečištění vody, poplatků za odpadní vody, poplatků za likvidaci odpadů, poplatků za přeměnu půdy a daně z hluku z letiště.

Poslední aktualizace: 05. 08. 2020