Evropský soud pro lidská práva

6 minut čtení

Mnozí politici nebo občané se rádi ohánějí odkazem na tento soud. Takové výkřiky vypadají pěkně, ale nemají velký význam. Lidská práva se porušují a Evropský soud s nimi nic nedělá. Má totiž svoje pravidla, na kterých bazíruje. Domoci se spravedlnosti tak není jen otázkou samotného práva.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) je regionální soudní orgán pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku ve Francii, který byl zřízen pod záštitou Rady Evropy. Soud zahájil činnost v roce 1959 a vydal více než 10 000 rozsudků týkajících se údajného porušování Evropské úmluvy o lidských právech.

Historie soudu

Evropský soud pro lidská práva je mezinárodní soud, který byl zřízen v roce 1959. Rozhoduje o stížnostech jednotlivců nebo států týkajících se porušení občanských a politických práv stanovených v Evropské úmluvě o lidských právech.

Od roku 1998 zasedá jako stálý soud a jednotlivci se na něj mohou obracet přímo.

Za téměř padesát let vydal soud více než 10 000 rozsudků. Ty jsou pro dotčené země závazné a přiměly vlády ke změně legislativy a správní praxe v celé řadě oblastí. Díky judikatuře Soudu je Úmluva mocným živým nástrojem pro řešení nových výzev a upevňování právního státu a demokracie v Evropě.

Soud sídlí ve Štrasburku, v budově pro lidská práva, kterou v roce 1994 navrhl britský architekt lord Richard Rogers a jejíž podoba je známá po celém světě. Odtud Soud dohlíží na dodržování lidských práv 700 milionů Evropanů ve 46 členských státech Rady Evropy, které ratifikovaly Úmluvu.

Jurisdikce

Soud je příslušný rozhodovat o stížnostech („žalobách“) podaných jednotlivci a státy ve věci porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (běžně označované jako „Evropská úmluva o lidských právech“), která se týká především občanských a politických práv.

Nemůže se případem zabývat z vlastní iniciativy. Pozoruhodné je, že osoba, skupina nebo nevládní organizace, která podává stížnost („žadatel“), nemusí být občanem smluvního státu.

Stížnosti předkládané Soudu se však musí týkat porušení Úmluvy, kterého se údajně dopustil stát, který je smluvní stranou Úmluvy, a které se přímo a významně dotklo stěžovatele.

Od 1. srpna 2018 má Soud rovněž poradní pravomoc. Podle Protokolu č. 16 k Evropské úmluvě, který vstoupil v platnost 1. srpna, mohou nejvyšší vnitrostátní soudy států, které jsou smluvní stranou protokolu, požádat Evropský soud o poradní stanoviska k otázkám výkladu Evropské úmluvy a jejích protokolů. Tyto otázky musí vyplývat z případů projednávaných vnitrostátním soudem.

Struktura soudu

Aby bylo možné řešit mnoho případů současně, je ESLP rozdělen do pěti sekcí neboli správních jednotek, z nichž každá má soudní komoru. Každá sekce má předsedu, místopředsedu a několik soudců. Sedmačtyřicet soudců Soudu vybírá Parlamentní shromáždění Rady Evropy ze seznamu kandidátů navržených členskými státy.

V rámci Soudu pracují soudci ve čtyřech různých typech skupin neboli „soudních formacích“. Přihlášky, které Soud obdrží, budou přiděleny do jedné z těchto formací:

1. Samostatný soudce: rozhoduje pouze o přípustnosti žádostí, které jsou zjevně nepřípustné na základě materiálů předložených žadatelem.
2. Výbor: složený ze tří soudců, výbory rozhodují o přípustnosti věcí, jakož i ve věci samé, pokud se věc týká problému, na který se vztahuje rozvinutá judikatura (rozhodnutí musí být jednomyslné).
3. Komora: skládá se ze 7 soudců, komory rozhodují především o přípustnosti a meritu věci v případech, které se týkají otázek, o nichž nebylo opakovaně rozhodováno (rozhodnutí může být přijato většinou). Každý senát zahrnuje předsedu sekce a „národního soudce“ (soudce se státní příslušností státu, proti němuž je návrh podán).
4. Velký senát: skládá se ze 17 soudců a projednává malý, vybraný počet věcí, které mu byly postoupeny (v rámci odvolání proti rozhodnutí senátu) nebo se jich některý senát vzdal, obvykle pokud se věc týká důležité nebo nové otázky. Žádosti se nikdy nepředkládají přímo velkému senátu. Velký senát vždy tvoří předseda a místopředseda Soudního dvora, pět předsedů sekcí a vnitrostátní soudce.

Podání k soudu

Žádosti podané k Evropskému soudu pro lidská práva musí splňovat požadavky popsané v článku 47 jednacího řádu soudu. Žadatelé by si měli být vědomi toho, že Soud pravidelně mění svá pravidla a postupy; v roce 2014 začal uplatňovat přísnější požadavky na jednotlivé žádosti.

K podání žádosti by žadatelé měli použít formulář žádosti, který je k dispozici online a musí být vyplněn celý. K žádosti, kterou je třeba zaslat poštou, je třeba přiložit kopie všech příslušných dokumentů.

Podstatná většina žádostí předložených Soudnímu dvoru je vyškrtnuta ze seznamu nebo prohlášena za nepřípustnou, protože nesplňuje jedno nebo více kritérií přípustnosti. Soud se může rozhodnout, že žádost, která nesplňuje všechny požadavky, nebude posuzovat.

Markantní na ESLP je to, že se snaží řadu stížností nepřijmout. Odvrhne kdejaký návrh, aby se jím nemusel zabývat. Je málo obsazen a je velice teoretický. V podstatě ztratil svoje opodstatnění. K ESLP se lze prokousat přes vyčerpání všech prostředků domácího práva. A tady je hlavní zádrhel.

Řízení před Soudním dvorem

Řízení před Soudním dvorem probíhá převážně písemně; veřejná jednání jsou vzácná.

S podáním návrhu nejsou spojeny žádné náklady a žadatel může požádat o právní pomoc na pokrytí výdajů, které vzniknou později v průběhu řízení.

Ačkoli k podání stížnosti není nutný právní zástupce, žadatelé by měli být zastoupeni poté, co je věc prohlášena za přípustnou, a musí být zastoupeni advokátem při každém jednání před Soudním dvorem.

Stížnosti k ESLP procházejí dvěma fázemi: přijatelností a meritem věci. Rychlost a průběh řízení se řídí konkrétní povahou případu. Může však trvat měsíce nebo roky, než žadatel obdrží rozhodnutí nebo rozsudek.

Přípustnost

Když Soudní dvůr obdrží žádost, musí určit, zda splňuje všechny požadavky na přípustnost. O přípustnosti může rozhodnout samosoudce, výbor tří soudců nebo senát sedmi soudců. Aby byla žádost prohlášena za přípustnou, musí splňovat následující kritéria:

• vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků
• čtyřměsíční lhůta pro podání žádosti (od konečného vnitrostátního soudního rozhodnutí)
• stížnost proti státu, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech
• žadatel utrpěl významnou újmu

Pokud žádost nesplňuje některý z těchto požadavků, bude prohlášena za nepřípustnou a nelze v ní dále pokračovat. Proti rozhodnutí o nepřípustnosti se nelze odvolat.

Žadatelé mohou použít online kontrolní seznam přijatelnosti ESLP, aby zjistili, zda jejich stížnost splňuje požadavky.

Stále dokola

Projednání stížnosti u ESLP je tedy závislé na zdlouhavém procesním počínání českých soudů. Nestačí jen získat pravomocný rozsudek po první instanci a po odvolání. Pokud chcete uspět, musíte podat třeba nesmyslné dovolání k Nejvyššímu soudu, abyste měli možnost podat ústavní stížnost. Ústavní soud by jinak také konstatoval, že jste nevyčerpali všechny prostředky nápravy.

Dovolání trvá tak rok a ÚS je zahlcen a pokud rovnou stížnost neodmítne, že na ni „nemá čas“, pak za 2 roky vydá nějaké rozhodnutí. V nejlepším případě se tak za 4 roky můžete ocitnout u ESLP. Může se stát, že ale NS nebo ÚS rozhodnou částečně ve váš prospěch a věc se bude několikrát vracet a opakovat.

Regulace nájemného

ESLP dlouho hledal možnost, jak zamítnout žalobu majitelů domů na regulované nájemné. To je typický příklad omezení vlastnických práv. A cestu nakonec našel. Spočívá v nevyčerpání možností před českými soudy. Majitelé prý museli přesto, že zákon to neumožňoval, žalovat stát, tyto spory prohrávat, jít k NS, ÚS a nakonec k ESLP.

To je absurdní vysvětlení. Je to podobné, jako by po popraveném chtěli, aby nejprve byla vykonána poprava a poté se obrátil na ESLP. Z tohoto příkladu je však patrné, že ESLP nepostupuje správně a že se snaží vyhovět hlavně státům. Jejich vliv na tento soud je totiž obrovský. A zvolání – Jdu k Evropskému soudu má směšný a sarkastický nádech.  

Poslední aktualizace: 11. 08. 2020