Bankovní poplatky – proč banky nevydělávají na penězích

6 minut čtení

Bankovní poplatky jsou opět pod palbou spotřebitelů. Do akcí za zrušení některých poplatků se vrhají také populistické právní kanceláře a různá spotřebitelská hnutí. Mají pravdu? Nebo se má bance platit za služby? Každá mince má dvě strany. Jen banky objevily, že existuje i strana třetí.

Banky si účtují poplatky za služby, které poskytují svým osobním i komerčním klientům – a ty zdánlivě číhají všude. Banky například účtují klientům poplatky jen za to, že mají otevřeny určité vkladové účty. V jiných případech mohou účtovat poplatky za služby při provádění transakcí nebo jako sankce za takové věci, jako je například proplacení šeků.

Některé poplatky se vztahují na všechny klienty plošně, jiné mohou být za určitých podmínek prominuty. Zákazníci, kteří mají s bankou dlouhodobé vztahy a více aktiv a závazků, mohou mít nárok na prominutí poplatků.

Peníze nestačí

Mnoho podnikatelských subjektů by považovalo za výhodné, kdyby si u nich občané ukládali peníze. Finanční prostředky jsou totiž jen číslem v kolonce a nemusejí v podstatě vůbec fyzicky existovat. Proto se s nimi dá dobře nakládat a manipulovat. Peněžní vklady tedy mohou být dál použity. Peníze dělají peníze. Bankám tato možnost ale nestačí. Zavedli tedy poplatky.

Poplatky jsou uvedeny na papírových bankovních výpisech, vkladních knížkách a/nebo na portálu internetového bankovnictví instituce. Ve většině případů banky zveřejňují poplatky v okamžiku provedení transakce. V ostatních případech – například u poplatků za vedení bankovního účtu – je banka zpravidla připočte na konci měsíce.

I když většina celkových příjmů finanční instituce pochází z čistých úrokových výnosů, velkou část tvoří bankovní poplatky. Jednotlivé poplatky mohou být malé, ale v součtu se mohou pěkně sčítat. Když je čistá úroková marže banky v prostředí nízkých úrokových sazeb stlačena, bankovní poplatky zajišťují určitou stabilitu bankovních příjmů.

Absurdní situace

Banky mají vysoké fixní náklady a platy bývají v tomto sektoru vyšší než běžný průměr. Také na reprezentaci, budovách, kancelářích a sponzorství banky nešetří. Jsou tedy nákladné přesto, že spravují cizí majetek, se kterým mohou libovolně nakládat. Jen pro představu lze činnost banky přirovnat ke správci parkoviště.

Představte si, že by mu majitel vozu odevzdal klíče a mohl by tak auto dál půjčovat a nakládat s ním podle potřeby. V případě, že by majitel auto potřeboval, dal by mu jakékoliv jiné. Přesně tak nakládají banky s financemi svých klientů. Tento výdělek jim nestačí.

Poplatkové řešení

A zase parking. Představa, že dáte hlídači na parkovišti klíče od auta k volné dispozici s vaším majetkem a zaplatíte za parkování je ještě trochu přijatelná, ale ekonomicky podivná. Jak špatný musí být hlídač podnikatelem, že nedokáže dobře pronajmout váš vůz, aby se mu vrátily náklady na jeho parkování. Ale hlídač je dost nenasytný.

Jak hůře a hůře hospodaří s autem, tak vyžaduje stále více poplatků. Inkasuje vás za každý příjezd na parkoviště, za každé zvednutí závory a nepustí vás pryč bez dalších peněz. Když zrovna není vaše auto k dispozici, půjčí vám jiné, ale zase za peníze.

Stále důmyslnější

Můžete změnit parkoviště, ale jednu věc udělat nemůžete. Nesmíte si parkovat vůz kde chcete. Stejně jako peníze se od určité částky musejí převádět pouze bankovním převodem, tak i to vaše auto prostě na parkovišti být musí. Kdykoliv požadujete nějakou službu, která souvisí s parkováním, pak na vás hlídač požaduje peníze.

Stejně tak se chová banka. Přestože má vaše prostředky, požaduje stále více peněz na jejich obsluhu.

Nicméně všechny finanční instituce musí transparentně informovat o svých bankovních poplatcích. Na webových stránkách bank a v letácích drobným písmem je uveden podrobný sazebník poplatků. Klienti si musí pečlivě přečíst a prostudovat zveřejněné informace, aby se vyhnuli překvapením.

Druhy poplatků

Zde jsou uvedeny některé z nejčastějších typů bankovních poplatků, které klienti platí:

• Poplatky za minimální zůstatek na účtu: Některé bankovní účty vyžadují, aby klienti každý měsíc udržovali minimální zůstatek. Pokud zůstatek klesne pod tuto požadovanou částku – byť jen na jeden den – bude klientovi na konci měsíčního cyklu účtován poplatek.
• Poplatky za výběry a převody: Mnoho účtů umožňuje klientům provést měsíčně určitý počet transakcí. Například běžný účet může majiteli účtu umožnit provést až deset výběrů nebo převodů měsíčně. Za všechny další výběry po uplynutí této doby může banka účtovat poplatek za služby. U spořicích účtů mohou klienti provést až šest bezplatných výběrů měsíčně, poté je každý další výběr zpoplatněn. Mezi další typy poplatků v této kategorii patří poplatky za bankovní převody.
• poplatky za výběr z bankomatu: Tyto poplatky mohou být účtovány v případě, že klienti provádějí nadměrné výběry z bankomatů a používají bankomaty mimo síť banky. Tyto poplatky se obvykle strhávají při provedení transakce, nikoli na konci měsíce.
• Poplatky za neúspěšné výběry: Když zákazník nemá dostatek peněz na pokrytí celé částky transakce, banka ji stornuje. Následkem toho je klientovi účtován poplatek NSF.
• Poplatky za přečerpání účtu: Vždy, když zůstatek na účtu zákazníka klesne pod nulu, vznikne zákazníkovi poplatek za přečerpání účtu. V některých případech může banka účtovat i úroky z průměrného zůstatku kontokorentu, protože je často považován za krátkodobou půjčku.
• Poplatky za pozdní platby: Banky a společnosti vydávající kreditní karty účtují držitelům karet poplatky za pozdní platby, pokud promeškají datum splatnosti uvedené na výpisu.

Vaše banka vás musí informovat o všech změnách podmínek účtu před jejich vstupem v platnost, a to nejméně dva měsíce předem u platebních služeb a nejméně jeden měsíc předem u ostatních služeb, pokud doba trvání smlouvy přesahuje toto období.

Německý problém

Jenomže v Německu si takové počínání nenechali líbit a obrátili se na soud. Jednou je banka monopolem na úschovu peněz, a tak musejí být její transakce průhledné. Jinak by se mohlo stát, že nakonec platíte za služby, které banku nic nestojí, ale přesto vám je účtuje.

A proč by neúčtovala, když se místo podnikání s penězi (parkováním a pronajímáním parkoviště) živí v podstatě jen z poplatků za různé služby, které souvisejí s prostou obsluhou peněz, které jste bance svěřili. Proto také soud rozhodl, že poplatek za vedení úvěrového účtu je nesmyslný. A banky jej nesmějí účtovat.

Německo je daleko

Ale zase ne tolik, aby jeho rozhodnutí neplatilo v celé Evropské unii. Tedy také u nás. Při sjednání úvěru často banky vyžadují měsíční poplatek za vedení úvěrového účtu. Ten ale není ničím odůvodněn. A probíhá dokonce automaticky. Za úvěr a jeho poskytnutí jste většinou zaplatili nějakou částku předem.

Nyní splácíte dohodnuté splátky, které pouze projdou kontrolním systémem banky. Není důvod tedy cokoliv vybírat, samo zúčtování slouží pouze bance. A poplatky nejsou malé. Zvláště u hypotečních úvěrů, kde zaplatíte za zpracování a poskytnutí třeba 10.000 Kč, mívají hodnotu 100 nebo 150 Kč měsíčně. Za 30 let tak jenom na tomto poplatku zaplatíte 36.000 – 54.000 Kč.

Vzbouření poplatníků

Poplatník je skutečně osoba, která platí poplatky. Proti tomuto poplatku se zvedla vlna nevole a občané se sdružují k hromadné žalobě proti bankám. Některé banky již poplatky neúčtují a v ojedinělých případech je vracejí. Nechtějí ale vracet poplatky zpětně a dokonce je nechtějí vrátit ani klientům se stávajícími smlouvami.

Operují tím, že smlouva je závazná a co klient podepsal, je dané. Proto spojili svoje síly iniciativy  Poplatkyzpět.cz, Jdeto.de a Bankovnípoplatky.com, aby poplatky vymohly zpět. A byznys je to skutečně lukrativní. Jde totiž o stovky milionů.

Bitvu možná občané vyhrají. Ale zůstane stále nezodpovězená jedna otázka. Proč banky nedokáží hospodařit bez poplatků jen se svěřenými penězi, které mají volně k dispozici, které půjčují za vysoký úrok  nebo s nimi obchodují. Jak to, že jim nestačí tento příjem?

Poslední aktualizace: 28. 09. 2020