Jak se stát dobrým manažerem?

4 minuty čtení

Úspěšný manažer nežere manu (byť se to nabízí). Dobrý manažer má vlastnosti, díky kterým je s ním – pod ním i nad ním – radost nejen pracovat, ale i prostě jen tak „pobejt“. S něčím se musíte narodit, na většině se dá ovšem pracovat, a získat si tak srdce (i loajalitu) svých podřízených. Pokud vás zatím moc neberou nebo jste juniorní manažer, třeba vás některé z následujících tipů inspirují.  

Určitě jste někdy viděli v tramvaji či autobusu kloučka, který ručičkama svíral opěrku sedadla a s hrdým výrazem svému okolí nahlas a důležitě sděloval: „Žídim, žídim…!“ Ve skutečnosti ale nic neřídí. Kdo je manažer, uvědomuje si rozdíl mezi formálním vykonáváním manažerské role a skutečným řízením lidí. Asi nemusíme dodávat, že špatné řízení vede ke zhoršené morálce a nízké efektivitě. Otřesné řízení pak rovnou ke konfliktům na pracovišti a zvýšené fluktuaci zaměstnanců – přinejmenším do doby, než si toho všimne vrcholové vedení firmy a odfluktuuje manažera „židiče“.  

Věříme, že váš případ to nebude a po přečtení následujících řádků se z vás stane úspěšný manažer s vlastnostmi, za které by se v CV nemusel stydět ani Mirek Dušín křížený s Tomášem Baťou. Jaké vlastnosti a charakteristiky to jsou? 

1, Vím, co řídím aneb hard je někdy lepší než soft

Jistě, jdeme proti proudu a chápeme, že z pohledu současných propagátorů „soft skills culture“ jsme pasé jako klobouky kvůli názoru, že úspěšný manažer rozumí oboru, kterému se věnují jeho podřízení. A pokud mu nerozumí na expertní úrovni (jak je to běžné v akademické sféře nebo ve zdravotnictví), má aspoň přehled a nadstandardní povědomí.  

Rozhodně nepopíráme, že tvrdé znalosti jsou bez těch měkkých dobrému manažerovi platné asi jako automat na kondomy ve Vatikánu. Pokud ovšem hodláte šéfovat IT oddělení a vaší nejsilnější dovedností je přeposílání e-mailů, před absolutní ztrátou respektu u svých podřízených vás nezachrání ani zlatá medaile ze soft skills olympiády.  

2, Vím, koho řídím aneb není každý Douda

Představte si pracovní skupinu ostřílených praktiků, která dostane jako posilu čerstvého absolventa – říkejme mu třeba Douda (má to totiž uvedeno v občanském průkazu). Šéf si nováčkovy přítomnosti naštěstí všimne už po pár měsících. Jenže tým – v průměrném věku 58 let – nutně potřebuje předat know-how, než nadobro zmizí v důchodu či v LDN. Skupina se tedy rozrůstá o další „mlaďochy“. Šéf je nesvůj a všechny nově příchozí oslovuje „Doudo“, protože mu nestojí ani za zapamatování, ačkoliv si i bez nasazených návleků dobře pamatuje, že má ruce ohýbat zrovna v loketních kloubech. Chtěli byste pod ním pracovat? My také ne.

Dobrý manažer zná své podřízené nejen celým jménem – navíc dobře ví, jak s kým jednat, jak koho motivovat a umí naslouchat. A hlavně dovede pochválit. Nejenže to dovede, ale když má důvod, opravdu to dělá! Nemusí to být nutně před nastoupenou jednotkou a rozvinutou zástavou. Vězte, že i pochvala „mezi čtyřma“ očima dovede mnohdy víc motivovat než prémie, o které ani nevíte, že jste ji obdrželi (nebo o ní víte jen kvůli spadnutí do vyššího daňového tarifu).

Skvělý manažer dovede rozpoznat talent – oťukává schopnosti každého zaměstnance, ví, co který pracovník umí, co ho baví a v čem vyniká. Pracovní úkoly pak adekvátně rozděluje podle schopností svých lidí (nikoliv podle jejich servilnosti či devótnosti) a nabízí příležitosti. I v rozvoji svých podřízených, kterým pomáhá. Ne blahosklonně, ne školometsky. Citlivě lidsky, otcovsky nebo jako starší bratr. Ideálně podle figur, které vás na začátku života inspirovaly, ne podle těch, kvůli kterým jste měli chuť utéct z domova a vstoupit do francouzské cizinecké legie. 

3, Vím, že nejsem nenahraditelný aneb exkurze do Pelhřimova

„To pochopíš, až tu budeš dýl,“ potřese vedoucí nad vašimi dotazy hlavou a gesto podpoří významně ztopořeným ukazovákem, jako by se dovolával božské prozřetelnosti (nebo ho zaujal hlučný mejdan na personálním oddělení, které se nachází o patro nad vámi). Tak takhle také ne. 

Úspěšný manažer „nešuplíkaří“ – pro zdání vlastní nepostradatelnosti nezamyká know-how do šuplíku. Právě naopak vytváří bezpečné prostředí pro rozvoj zaměstnanců, kde není nikdy problém se na něco zeptat, aniž by se musel podřízený třást jako osika a přitom v ruce uctivě žmoulat rádiovku. Pozor, to ale neznamená, že manažer za podřízené plní konkrétní úkoly. Buďte za dobré učitele, ne za trouby s přezdívkou „starej vůl“.  

Řekneme to ještě jinak – dobrý manažer ví, že není nepostradatelný (tudíž si dobře uvědomuje i tíživou skutečnost, že mezi námi nebude navždy). A jelikož to ví, nemá potřebu se „prsit“ před vlastními nadřízenými, ani v podřízených pěstovat pocit, že ho vlastně jenom zdržují a přidělávají mu starosti, jelikož stejně všechno sám udělá nejlíp. U toho pocitu se na chvilku zastavme. Skutečně úspěšný manažer deleguje úkoly – ví, že to není slabost, ale nutnost. Nejenže díky tomu nevyhoří (dřív než v Pelhřimově) a může s klidným svědomím omarodit nebo si vzít dovolenou, ale naučí podřízené převzít zodpovědnost za svoji práci a ukáže jim, že se na ně může spolehnout. Dá jim svoji důvěru. Zní to banálně? Možná. To ale neznamená, že to není pravda. Možná byste se divili (spíš ale ne), kolik šéfů si tento fakt sice dokáže racionálně uvědomit, ale vnitřně se s ním nikdy neztotožní. A v Pelhřimově už je pozdě. 

Rada na závěr? Zkuste se obklopit dobrými lidmi a důvěřujte jim (a neoslovujte je „Doudové“). Když se navíc nebudete chovat jako typičtí MBA (tj. „mladej, blbej, arogantní“), to ostatní přijde samo. 

Poslední aktualizace: 13. 10. 2023